O hřebcích

Hřebci... ...nejsou monstra

Celý život se hřebcem

Můj život s koněm – se hřebcem – začal v mých jedenácti letech a v jeho necelých dvou. Mamka pravděpodobně nečetla žádné rady v tehdy ještě papírových magazínech, že hřebce rozhodně nepořizovat, natož dítěti. 🙂 Díky bohům za to…

Prožili jsme spolu krásných 23 zim. Byl mým přítelem, učitelem, průvodcem, koučem, vším. Stále je mou spřízněnou duší. 
A to jsem jako malá slyšela pořád jen, kdy ho vykastruju a že mě zabije… Kolikrát on mi jen zachránil život? A v životě nikdy mě neohrozil.

Věřím v přenosnost zkušeností. Ale popsat vztah se hřebcem už se nepokouším… Nezažiješ, nevíš..

Démonizovaná varlata

Víte, nejdůležitější otázka v životě, je: „Proč?“ Nebo alespoň, pokud chcete věcem rozumět a učit se.
A tak se ptám. Proč si hřebci zasloužili takovou hanbu a bídu? Proč se jich všichni bojí?

Odpověď je jednoduchá. Je jim přisuzován lidský chtíč, bylo s nimi velmi špatně zacházeno v období naší komunistické éry a jednoduše – neumíme s nimi, s koňmi všeobecně, rovně zacházet dodnes. Jenomže klisna má velkou motivaci to přejít. Valach… podle počasí. Ale hřebec, tak ten nemá nejmenší důvod si nechat líbit jakékoliv příkoří. (Pokud nemiluje a nezavírá oči z lásky.)

Varlata jsou úplně normální orgán, který všichni známe. Svěšená produkují testosteron. Podle teorie „kastruj, než začne hřebčit“ by teda všichni muži měli být násilnická ho.ada bez špetky sebeovládání. Ale to nejsou. Jak to? Protože testosteron není všechno… Je to jen hormon radící hřebci a pomáhající mu zvládnout nastalé situace. A ideálně v klidu, s noblesou, bez ohrožení se a vyjít z toho jako pán s další dobrou zkušeností a dovedností. Tu prudkost tam dělá adrenalin. A ten kastrací neodstraníte… Proč jsou tedy valaši často vážně problematičtí, útoční, nervní, vředaři apod… už se nabízí samo. Situaci vyhodnotí jako nepříjemnou či ohrožující – adrenalin káže to řešit. No jo, ale nemají prostě „koule“ na to to ustát v klidu a zůstat nad věcí.

Takže jediné, co se hřebci kastrací vezme, je většina chuti na klisny. (Ale ne všechna. Testosteron stále produkují nadledvinky.) A pak také muskulatura, zdravý fyzický i psychický vývoj, projev, postavení ve stádě, zájem klisen o něj, hodně ze schopností vychovávat, učit se a ochraňovat. … Takže? Vlastně úplně všechno krom žrádla. (Ááá, tady se blíží aha moment. 🙂 Proč je většina valachů tolik závislých na žrádle, u žrádla „dominantních“ a tlustých?)

Že kastrace nemá vliv? Tak si jednoduše představte, že vám doktor sdělí, že je potřeba z nějakého důvodu odebrat varlata vašemu čtyřletému synovi… Jsme stejní. (Až na to, že nám to jde vysvětlit…)

Kdo je to hřebec?

V každém případě se bavíme ideálně až o zvířeti nad 6 let věku. Do té doby je i hřebec hříbětem a teprve vyprofilovávajícím se jedincem. A dokud nepřejde první puberta, používá stále i chování klisen a prociťuje život i klisním způsobem. Ale dospělý hotový hřebec se nám ukáže až kolem 10. roku věku. A to je teprve „wau“.

Hřebec je osobnost s dlouhým vývojem pomocí sbírání zkušeností (proto neodpouští). Vyvíjí se, učí a připravuje na svou nejdůležitější roli v životě. Být po dobu své nejvyšší vitality a schopností ochráncem stáda a nedílnou polovinou základního vůdčího páru. Vychovávat, pomáhat vůdčí klisně a zajišťovat jí klid, oporu a bezpečí. A jako bonus (!!!) si při tom zplodí potomky. Tady je opravdu dobré si uvědomit, že tvrzení, že hřebec je jen na to jedno a myslí na to jedno neustále, je bohůmžel nejspíš mužská vyprojektovaná představa o tom, co by oni dělali, kdyby měli výbavu jako hřebec… 😀 🙂

V mnoha zemích jsou hřebci na práci dokonce upřednostňováni. Zaspali jsme dobu… Přeju dobré ráno. 🙂

Tento 6l puntík si zažil... Lidi neměl rád, byl hodně vynervovaný udržováním pozornosti. Nešlo ho vyvést z výběhu. ...No, je to zlatíčko. 🙂

Jak se nedostat se hřebcem do problému?

V první řadě je potřeba se ho přestat bát. To nenadchne zvíře žádného druhu. Dokonce i takové zvíře jako je Homo sapiens sapiens, pokud cítí od člověka strach, překračuje jeho hranice a zkouší, co vše si nechá dotyčný líbit. 🙂
Takže – základní uvědomění – hřebec žere trávu. 🙂 Pokud vás ochutná, pravděpodobně vás znechucen vyplivne. 🙂 Nejde vám o život víc, než cestou do práce.

Dobře, tak trochu vážněji. Ochutnání od koně není nic, co by chtěl člověk zažít.
Jak tomu předejít u jakéhokoliv koně? Takže i u hřebců? Zejména umět s koněm zacházet a vycházet. S pochopením jeho bytosti. Tím se nebudete dostávat s koněm do konfliktů. Konfrontacím se nevyhnete, ale slovo konfrontace není vulgarismus. Konfrontace je příležitost k diskuzi o přirozených principech, z nichž nevzejde vítěz a poražený, nýbrž uznaný a spokojený a oba o zkušenost bohatší. To je snad jediná zásadní věc u hřebců (ale i u silných nebo naopak velmi slabých klisen a valachů)  – nenaběhnout si sám svou nevědomostí a neznalostí na konfliktní útočnou situaci. Ve velmi velmi velmi osekaném podání to mohu popsat jako frontální útoky, prudké pohyby zpříma, egoistické nástupy typu „pojď jsem, ty blbečku“, požadující doteky (povely, pokyny) kolem předních končetin a na nich, pasivní agrese a vztek v souvislosti s doteky, sedláním, ježděním. Suše popsaná realita pak může vypadat jako napadení koněm v situaci třeba náhlého rozepínání deky na plecích, vyhánění od sebe při lonžování, zvedání přední nohy, požadavku bičíkem, tlakem na couvání nebo ustupování předkem a samozřejmě při jakémkoliv frontálním trestání – třeba rukojetí biče do čela. (Jop, to se taky děje, i u nás v zemi a dokonce proklamuje jako technika přirozené komunikace, jak vést hřebce k pozornosti. 🙁 ) Nakonec nedobré základy na zemi vedou i k situacím a útokům jako třeba ostré shození jezdce přes hlavu a následný útok pošlapáním.
A pak jsou tu situace vyvolávané koněm – konfrontace. Byť nemá kůň úmysl zaútočit, situace se tam může nedostatečnou nebo nevhodnou odpovědí člověka na koňovu otázku rychle dostat. U hřebců je to třeba oždibování, šacování, obírání člověka, pokládání si hlavy na rameno, šklebení se u krmení. (Nejčastěji jen u nedospělých hřebců nebo velmi zkažených. Ale zato u všech klisen a valachů).

Rovný s rovným. „Mít na hřebce koule“ neznamená si to dohánět egem až na půdu.

Mýty, báje a pověsti

hřebci spolu stallions together

Kdybyste neslyšeli žádný z mýtů, pravděpodobně vás to na tuto stránku ani nezavede… Tak který to byl? 🙂 Výběr je pestrý.

Top sedm:
Žena nesmí ke hřebci při mestruaci… Tak určitě. 😀 A krmil by mi je týden v měsící kdo? 🙂 Čistě logicky je toto mýtus už jen proto, že přeci říje klisen nemá nic společného s krví. Tudíž by po nás toužili spíš při ovulaci. Ale proč by měli? Ze strany mých zkušeností na mne ani nikoho jiného nikdy hřebec při menstruaci nereagoval nijak výjimečně. …Možná jo – když viděl miláček, že je to fakt zlý, tak byl něžnější a nevymýšlel kulišárny. 🙂 A nakonec z hlediska těch příběhů, co se o tom vypráví – v žádném z případů nebylo známo dostatek okolností. Jak byl hřebec chován, jestli ta dotyčná s ním normálně zacházela atd. atd. A tam, kde je mi to známo, je útok přičtitelný učebnicovým chybám výše popsaným a maximálně podtržený tím, že se žena cítí být a i je v těch dnech velmi slabá. Nakonec opět jsme v tomto rarita, kde se to v komunistické éře dokonce dostalo i do zákona. Copak si asi páni soudruzi potřebovali nahánět a na jaká zvěrstva asi hřebci reagovali tak, že ženy na ně „neměly“? (Zde brzy najdete video o menstruaci a hřebcích, jistě ho ohlásíme i na našich sociálních sítích.)

Hřebec musí být sám. Když ho nevykastruješ, je odsouzen k samotě…  Mmmhmmmm, kdo nevěří, ať ke mně běží? Naopak. Stádo hřebců je nejpřirozenější stádo, které za předpokladu, že nechceme hříbátka, dokážeme utvořit. A velmi dobře tvoří i dvojice s „frigidními manželkami“ – submisivními valachy a také se staví do role otců, adoptují hříbata a vychovávají. Samozřejmě, že život v rodině je to nejideálnější. A náš lidský humánní pocit, že jim toto můžeme upírat, je velmi napováženou. Osobně si myslím, že na to nemáme právo.  A že těch 15 hříbat, co by hřebec za život stihl, není nic oproti skutečnosti, že se chová skoro na každé klisně.
Tady bych chtěla uvést odkaz na všechny stáje, které ustajují hřebce, ve všech typech managementu. Ustajujete? Napište nám. 🙂

Je nebezpečný… Čím? že je hlučný a snaží se být vidět? A to je nebezpečné? Vážně se bojíme demonstrace osobnosti a zvuku? Jo, že člověka odtáhnou, nebo hrábnou, nebo porazí, nebo zahodí – ale to není diagnóza hřebec. To je kůň bez hranic a respektu a dobrých základů vztahu s člověkem, kůň nevychovaný, nevymezený. A statisticky je pohlaví hřebec v tomto až třetí. Z mých zkušeností není mezi těmi, co mě chtěli zabít, hřebec. Vedou klisny. Ano, jeden o tom uvažoval, ale kdyby chtěl, tak tomu zrovna nebránilo nic. A upřímně, tak psychicky zničený kůň („přirozenou komunikací“), to se jen tak nevidí. Budiž Ti hanba, „horsemane“ s velkým egem a malým… sebe-vědomím.

Myslí jen na to jedno… To už jsme rozebírali. Ne, nemyslí. Dost často i projev, který už si někdo vybarvuje jako zálusk, je jen zdravý projev a sebeurčení oproti ostatním jedincům. A kdyby na to přišlo, možná by nakonec chuť ani nebyla. Už jste viděli hřebce, co to nechtěl? Já ano a ne jednou. Vymlouval se na migrénu a přál si, aby ho kobyla nechala na pokoji. A ne, nebylo to, že už by nemohl. 😀 Nicméně samozřejmě chuti mají dost. Ale je to problém? Co taková říjící kobylka? Ta na závody ani nejede, protože to nemá vůbec cenu… Tak to se u hřebce při chuti neděje. Maká vždycinky.

Kůň „rapl“ – chová se jako hřebec… Také jste si všimli, že je nepatřičné chování koní, zejména valachů, ale i klisen, označováno jako typicky hřebčí? Pak není divu, že jsou hřebci považováni za mostra. Nezaslouženě odnesou všechno patologické chování ostatních pohlaví – resp. klisen a těch cca 75 dalších patologických poloh převážně označovaných slovem valach. Prosím za ně, za hřebce, nedělejte jim špatné jméno. Agresivní nebo jinak nežádoucí chování jiných koní bez kuliček není hřebčí chování. Bývá to patologické přehnané jednání, které je většinou obranně přehnané právě kvůli absenci hřebce. Ve stádě nebo v sobě samém. A v naprosté většině je to jen projev frustrace a sebeprosazení v rovině toho, že nejsou naplňovány základní potřeby jedince a je s ním špatně zacházeno. Takže vůbec nic společného se hřebcem. Klisní způsoby starání se o své blaho, komfort a bezpečí jsou zpravidla mnohem výraznější a nebezpečnější.

Už je na něm ten hřebec vidět… Situace, kdy malé hříbátko, které nemá o svém pohlaví ještě ani páru a začíná si hledat sebe samo a jasné hranice. Chovají se zpravidla úplně stejně jako klisničky, někdy i mnohem lépe. Ale lidé o nich mluví, že už se v nich projevují ti strašidelní hřebci. Utíkají z vodítka, vodit je jde jen na uzdečce, předcházejí člověka, oždibují, vykopávají a šklebí se a postupem času i vyhrožují. A protože „to je to hřebčí chování“ se jich lidé bojí a velmi snadno je tím naučí, že když se budou takhle chovat, lidi k nim chodit nebudou. Super způsob, jak vyrobit opravdu problémové zvíře. Kastrace v takovém případě pomůže jen když koně zlomí a podrazí. A tam je jen otázka času, kdy přijdou zdravotní problémy. Jak zbořit tento mýtus a svoje problémy s hříbátkem (a puberťákem do šesti let věku)? Jednoduše kvalitními základy vztahu mezi koněm a člověkem, zdravým přístupem k výcviku. Není nutné se trápit a ještě tomu dávat diagnózu „hřebec“.

Perou se, nesnesou se s jinými koňmi… Už jsme tu většinu zmiňovali. Ale ano, pokud se hřebci perou, lítá maso. A jsou v pubertě schopní dostat amok a zadupat valacha do země. Ano, to se děje. Ale jde to pochopit a jde tomu předejít. S vědomím, že hřebec je teritoriální, těžko spustím dva (ne)dospělé poušťáky vedle ohrady s klisnami… S vědomím, že valach je poškozenec, velmi zvážím, zda daná dvojice k sobě sedne. Silný, nepodřizující se valach bez dostatečného projevu a schopnosti se prosadit jako hřebec a k tomu hřebec (tzn. nad 6 let), to bude pokus o výchovu valacha. Laickým okem bitka. Ale už jste viděli rvát se s takovým valachem klisnu na pozici hřebce? To je teprve masakr bez hlubší myšlenky. „Perou se jako koně“ se neříká jen tak. Ale mezi kvičící a kopající se kobyly neskáču, nejsem blázen. Mezi kousající se hřebce jo, nejsem blázen. 🙂

Hřebci se kastrují do roka, jinak už jim to zůstane a pak už to nejde… Tak tato věta je pro mě čiré absurdno ústní lidové slovesnosti. Jak je možné, že je tak rozšířená, když jsou tisíce důkazů o opaku? No nic, takže kde je pravda… Hřebci se kastrují kdykoliv v průběhu života. „To“ jim nezůstane – varlata se při kastraci přece odebírají. A je-li tím „to“ myšleno hřebčení a výraz, tak ne, nezůstane. Bohůmžel, nezůstane. Opadnou na muskulatuře, zmenší se o pár centimentrů v kohoutku, povolí záda, ztratí výraz a jiskru v oku. Ne vždy, ale to nezáleží ani tak na jednotlivci, jako právě na věku a zejména managementu a jeho člověku. Jenže ti hřebci, kteří jsou vychovaní a mají zodpovědné páníčky a pracují, tak ti právě nejsou adepty na kastraci. Takže pokud je tím „to“ myšlená nevychovavonost a roztaženost, tak tady nečekaná překvapující zpráva – ano, to jim vážně zůstane. Naopak se to velmi často prohloubí a dostane do mnohem hůře čitelných rovin. Takže tedy použít kastraci jako lék na zlobení není cesta. Kastrace v pozdějším věku je bez problémů po všech stránkách. Snad jen u kastrace starších hřebců (třeba nad 18let) bych zmínila, že to dokáže zacloumat psychikou. Mínění, že pak půjde do stáda a bude to mít jednodušší, je velký mýtus. Být ve stádě je sice plus, nicméně po vyprchání testosteronu ztrácí hřebec svůj celoživotní status a okamžitě přijde stav stáří a to je přirozeně pro hřebce i stav odloučení od stáda a odchod do samoty nebo v lepším případě ke stádu mladých hřebců, pokud ho přijmou. Jako kastráta ho ani ti moc nepřijmou. Takže ne, opravdu mu tím život neusnadníte. Za mě, pokud teda je kastrace nutná, tak ideálně až po šestém roce věku (a kdykoliv dál do 15-18 podle vitality), kdy je kůň kosterně teprve hotový a první pubertu jste zvládli a hřebec je vyprofilovaný. Nejmenší z nutných zel. A taky velká šance, že budete mít dost času zjistit, že hřebec není monstrum a že to možná není ani potřeba. 🙂

Tak ještě nějaký mýtus jste slyšeli? A ten, kdo vám ho povídal, měl hřebce? Žil s hřebcem? Nebo kde to nakoupil? Z obrázku? Ptejte se, než budete prodávat dál. 😉 Protože Šemík byl hřebec a Bukefalos taky a ten Václavův kůň na Václavským Václaváku 🙂 je taky má a jaké pěkné. Tak přeju lepší výběr bájí a pověstí. 🙂

Hřebec není monstrum. To je věta, která by je měla předcházet…

)

Jak tedy na soužití se hřebcem?

V každém případě, jestli na to pomýšlíte, tak už si šetřete nervy. Ne na něj, na lidi kolem vás. Abyste ustáli tu hromadu řečí a otázek a opovržení a zejména projekcí vlastních strachů všech „náhodných“ kolemjdoucích. 
Ideálně před pořízením koně, takže i hřebce, se vzdělávejte. Kvalitně. (Držím palce s výběrem a ano, tyto stránky by nevznikly, kdybych měla pocit, že to máte snadné.) Vzdělávejte se tam, kde jsou koně opravdu niterně spokojení. A živí.
Připravte si pevné ohrady pro klisny. A to i u sousedů z vedlejší vesnice. To je totiž větší potíž, než ohrada pro hřebce. (Každý kůň projde i plotem, když mu o to jde. Ale klisnám o hříbátka jde opravdu hodně a i když sousedovy dámy utečou k vám, vina padá tak nějak automaticky na hřebce… Minimálně v místní ústní lidové slovesnosti.)
Makejte na sobě a řešte si „bubáky ve skříních“ (vnitřní traumata), jinak vám je vytahá. Ono každý kůň, ale hřebec to udělá upřímně a na rovinu.
Naučte se opravdu dobré základy vztahu koně a člověka. Nejen, aby vám to společně fungovalo. Ale i proto, abyste nepřili olej do ohně těm, co hřebcům nepřejí plnohodnotný život a kazí jim renomé.
Nastavte zdravý chovatelský management a dopřejte mu vhodnou společnost. A to máte půlku hotovo.
Popřemýšlejte, co všechno byste chtěli s koněm zažít a udělejte si na to čas. Možná vám i tak dojdou nápady.
A otevřte své srdce nepoznanému.

.Buď upřímný, buď pevný, silný, stabilní. Buď vnímavý a toužící po poznání. Buď jako hřebec.

hřebci stallions
Valach. To je poznat na první pohled...

A co ten případ, kdy to prostě nejde?

Popravdě ten případ neznám. Ale na druhou stranu mám velké pochopení pohnutek, které k tomu vedou.
V první řadě si vyjmenujme, co přesně NENÍ důvod pro kastraci:
– Stejně není chovný, tak proč by byl hřebec.
– Udělej to dřív, než začne hřebčit, pak ho nezvládneš.
– Už je plodný.
– Dobrý hřebec, ještě lepší valach.
– Budeš mít všechno jednodušší.
– Aby nemusel být sám.
– Zlobí, hřebčí, skáče na klisny, prudí ve stádě.
– Utíká z ohrady.
– Nikdo Ti ho neustájí, nikam nemůžeš jet.
Nejen, že nic z toho není dostatečný důvod ke kastraci, ale zejména pro nic z toho není kastrace jednoznačně a dostatečně fungujícím řešením. Nejradši mám – všechno si zjednodušíš. Jj, tak určitě… Proto je tolik valachů mými klienty a klienty veterinářů a tolik majitelů valachů pacienty lidských doktorů.
Pokud by vám někdo řekl, že vašeho syna je potřeba ve čtyřel letech vykastrovat, řešili byste doplňky stravy; plastické operace pokastrační jizvy; rehabilitaci; hormonální léčbu, aby dobře narostl; péči odborníků – psychoterapeutů; nějaký sport, koníčky, zájem, radši několik, aby nemyslel na holky, až bude větší. A jak mu to vysvětlíte, až to bude schopen pochopit. A jestli by nemohl mít implantát, aby to třeba dlouho nevěděl. Dokud mu to nevysvětlíte. Jestli se mu postaví každé ráno, jestli bude mít plnou erekci, jestli bude reagovat na ženské feromony. Možná byste chlapci ve zralém věku i uložili sperma do banky. …A to si vezměte, že člověku to jde vysvětlit.
A teď valacha realita… Člověk, lidi, ztrácení vědomí, pád na zem, bezvědomí, neschopnost se zvednout, lidi, otupenost, bolest a nic. Nejlíp ještě míň práce, než před tím, protože teď už není hřebec, tak se s ním dělat tolik nemusí. Postupné vytrácení testosteronu, chuti k životu, růstové problémy, sociální problémy, zdravotní problémy. Ve zkratce. Téma kastrace je velké a ne, opravdu není bez následků. Už jen pokastrační jizva tahá koně až za uši, ledaskterý pacient kvůli tomu nenatáhne nohy a má poškozený celý pohybový vzorec. Mazové fazolky u valachů jsou obvykle větší, protože nedosahují plné erekce, která je umí docela vytlačit. Takový zajímavý paradox je, že majitelé hřebců jsou si vědomi potřeby jejich chloubu trochu čistit. Ale valachům se to moc nedělá. Protože to přece nejsou hřebci… A jako… on jim po kastraci upadne, nebo? Naopak, valaši mají zatučnělý šourek, kde se drží špínek mnohem víc a nedostatečnou erekci, která čištění tak trochu zajišťuje. Valachům se čistit musí. Tak jak je to tedy s tím zjednodušením? Pocit zjednodušení vychází z neuvědomování si toho, co všechno má souvislost s kastrací. On je takový, onaký, dlouhý, široký či bystrozraký, nemocný, individuál, diagnóza, atd atd. Spojitost s kastrací je alarmující. Samozřejmě, nejzásadnější je odchov. Jenže u valachů, co byli v pěti měsících odstaveni, brzo vykastrováni a vhozeni do „spratkárny“ (rozuměj hříbárny stejně starých jedinců) to jde vše pěkně ruku v ruce jako poukázka na problémy.

Jednoznačně nemůžeme říct, že od teď přestaneme všechny kastrovat. Na to, bohůmžel, není společnost připravená. Jinak by to šlo.
A tak se s tím musíme nějak vypořádat. Jde jen o to si to vše uvědomovat, mít s koněm dobré vztahy založené už před tím a celou složitou situací ho citlivě provést a přizpůsobit tomu management. Rozumět problematice, uvědomovat si souvislosti a s koněm (jakéhokoliv pohlaví) kvalitně spolupracovat a stavět na dobrých základech. Ale jde to. Ano, pokud chcete zdravého a co nejvyrovnanějšího valacha, je to mnohem víc práce, než s hřebcem. Nebudu vám lhát. A to mám doma jednoho „problematického“ Napoleonka, který už tu výhrůžku mockrát slyšel… Ale ještě jsem na kastraci prostě nikdy neměla koule. A jestli je důvod, proč bych to zvažovala? Tak je to ten, že mým klisnám hřebec ve stádě chybí. A hříbata nechci. Jeho varlata bych obětovala maximálně pro jejich blaho. Ale věřte mi, že jsem zvažovala spíš nemít klisny. A to mám fakt princezny a kočičky a čůzinky moje. Hřebci jsou prostě jinde.

Hřebce potřebujeme znát všichni a umět s jejich polaritou zacházet. A nejvíc je potřebují znát ti, kteří je nevlastní. Jak to? Protože klisnám chybí, valachům chybí a jediní hřebci jimi jsou.

Celý život s koněm je o tom, že mu kompenzujeme, co jsme mu vzali. A valachovi jsme zkrátka vzali skoro všechno.Tak je to vyšší dívčí života s koněm.

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SPOLUPRÁCE

Máte zájem se učit?

Zaujalo vás, jak ke koním přistupujeme a chtěli byste se o našem způsobu výcviku dozvědět víc?

Přihlašte se na některý z našich kurzů, nebo si domluvte osobní setkání a péči.